Cech szewców Bielsko - Bielitz [Bielsko-Biała]

Przywileje cechu szewców z Bielska. [ Cieszyna, Frydka, Frysztatu, Skoczowa]
AP- Katowice oddz. Cieszyn 14/13/31.
Akta miasta Cieszyna- Księga miejska.
 

My Václav, z Boží milosti v Slezii kníže Těšínské a Velkého Hlohova,

známo činíme tymto listem přede všemi, kdož jej uzří, aneb čtúce slyšeti budu, že jsau před nás předstúpili cechmistři, totiž Těšínští, Frýštadští, Frýdečští, Bilští a Skočovští, poddaní naši, a poddali jsau nám artykuly všech zvyklostí a dobrých pořádkův svých zepsané, kterýmiž sú(se) při tomž cechu ševeckým všetci pro dobrý pořádek spravovati a je derzeti mají, prosíc nás při tom poníženě, abychom jim toho milostivě jakožto kníže a pán jejich dědičný potvrditi ráčili. Kdež my chtěc tomu, aby pořádně při řemesle a obchodu v živnostech svých tým lépe provozovati a spravovati se mohli, takto při jejich cechoch všech sverchu psaných nařizujem nyní i na časy budúcí: Nejperv šturaři, kteří dělají po všech v knížetství našem Těšínském tomuž cechu ševeckému na škodu, ty aby vyzdvihovali podle zvyklosti starobylé vezmúc sobě holomka, kteréhož jim úředlníci naši zámku na pomoc dáti mají, tak aby šturařství takové a díla ševeckého po všech při cechoch svých více neterpěli. I tem. Aby žádné vykupování a předkupování kůží, sádla, loje v tom knížetství nebylo, ani terhův ve všech, na předměstí, v ulicech, na branách, než aby ty věci na rynkách, na místech k prodávání a terhu vyměřených prodávané byly pro svobodné kupování chudého i bohatého. Také kdožby koliv potřeby jakékoli k tomuž řemeslu náležité perve, nežli by frejung jarmarkový zvoněn byl, kupovati chtěl, což by toho kupil, aby nám do komory naše.   I tem, Kdežbykoli dub na vozích do města nadepsaného kterého přivezen byl a při tom kože jakéhožkoliv dobytčete, žádný mister toho všeho společně kupiti nemá, než dub jeden mistr a kůže druhý pod pokutu čtyř grošův do cechu.  - Item. Kůží velkých  jich u masaří nevyczelávajíc, aby mister žádný jich nekupil perve, až z skotu složí pod pokutu čtyř grošův od velké kůže a od malé kůže, jako od teletiny a jiné, půl druhého groše.  -  Item. Jestližeby kůže při prodávání masa neměl kdožkoli, podle pervního nadání knížete Kazimíra slavné paměti aby tohož masa prodávati nedopúštěli.

- Item. Každý mister aby osobu svau kůže všelijaké na terhu kupoval a ne žena jeho ani čeleď žádná, léčby ten mister slepotú aneb chromotú a jinú nemocí svázán byl, tehda žena jeho aneb čeleď z radů a pomocí cechmistrův může kůže kupovati. Také vdova každá pozůstalá po muži svým tohož řemesla může dělati a jeho užívati po smrti muže svého rok a den, a potem je pustiti.  - Item. Jestliže by masař, sedlák i jiný od sedláka i od masaří kůže jakéžkoli kupovali a jinam je vyvažovati chtěli, aby nám takové kůže všecky do

komory naše pobrané byly. I také jestližeby který švec kůže jakéžkoliv zkupoval a je bez opovědi cechu z knížetství a země vyvážeti chtěl, ten podle zdání cechovního dostatek trestán býti má.  – I tem. Valaši, obyvatelé knížetství našeho i jiní okoliční, jeden  každý z nich aby kůže více nekupovali toliko tři do roku a to z pomocí a v přítomnosti cechmistře, tak aby jiný terh kažen nebyl i také aby takových kůží do jiných zemí nevyvazovali, jakož  ikůže Valachom mistři tohož řemesla za slušné peníze, a ne žádní sedláci, vydělávati mají. Pakližeby který Valach po všech u sedlákův takové kůže vydělávati dal aneb vydělával, také do komory naše pobrané býti mají. Také mistrům a týmž řemeslom cechom nadepsanym jedni druhým, ani jiný vkup vkračovati nemají. – I tem. Kazdů sobotu aby dva mistři k dohlídání hodného obuvi vycházeli, a jestližeby hodný obuv v prodávání nějden nebyl, aby konečně bez milosti do špitále pobrán a chudým dán byl pod pokutu cechovní. I tem. Každý mistr mladý i jiný domácí aneb přespolní tohož řemesla ševcovského kdy chce cech přijíti, povinen jest nejperv vejvod řádného rodu a zachování, dobrého i učení svého vokázati a do cechu dáti dva zlaté, léčby byl mistrovský syn v cech vstůpiti aneb že by cera mistra téhož řemesla za tovařiše ševče se vdala, ten má dáti toliko do cechu jeden zlatý též mince. Také učeň kdy se chce toho řemesla učiti, nejperv z rodu své zachování vokáže a do cechu dáti má dva funty vosku a šestnácte grošův i ětyry haléře a má se učiti pořád tři léta; jest li že by se toliko rok učiti chtěl, má dáti mistru svému, u kterého se učil, dva zlaté mince, pakliby se ten učeň dvě léta učil, tehda má dáti mistru svému jeden zlatý, a jestliže se pak tři léta přece učiti bude, nic mistrovi svému dáti povinen není, než mistr jeho povinen jemu dáti obuvi z jeho vlastní potřebu.

— I tem. Aby obuvi žádného na obuv těch zvrchu psaných cechův a mistrův žádnému od jinud přinášeti a přivážeti dopuštěno nebylo, poněvadž také oni jinam obuvi díla svého prodávati nenosí, než zwerchu psaní cechově povinni jsau toto knížetství a zemi obuvím všelijakým v slušném terhu fedrovati, jestliže by od jinud takový obuv všelijaký k prodávání přinášen byl, také do komory naší pobrán a na zámek přinesen býti má. I tem. Aby každý rok dvakrát právo a sud cechovní osazeno bylo, totiž jednú v pondělí třetí po velikonoci a druhý saud v pon dělí po svatým Václave, a tu před tým právem toho času aby mohl každý z nich svau věc a potřeby v náležitosti spraviti a zříditi. A jestliže by pak který z nich k těmž nařízeným saudům svovolně bez příčiny slušné a vokázené nepřišel a najíti se nedal, má pro padnuti do cechu funt vosku. Také, který by mistr na obeslání cechovní a cechmistrův tak, jak se obsýlati do cechu jest obyčej, ne- přišel bez okázané slušné příčiny, má dáti do cechu pokaždé půl groše pokuty, a tak každý mister z nich i jiní tohož řemesla povinni jsau

všecké povinnosti cechovně horní i dolní bez všelijakých odporů činiti pod cechovní pokutu.

- I tem. Jestližeby se kterýkoliv mistr z cechu nadepsaného vyterhnul, a pod těmito řády řemesla dělati nechtěl a potom se zase do toho cechu dáti a jej přijíti chtěl, má se znovu obyčejem nadepsaným do cechu vkaupiti.  – I tem, Když z tyhož cechu a řemesla ševeckého na kterého aneb na čeledína pán Bůh smrt dopustiti ráčil, tehda dva mistři toho řemesla ševeckého mají umrlému hrob kopati a jeho do hrobu vložiti a po nich čtyři mladší tělo umrlé do hrobu nísti a zase po nich šest mistrův svěce nésti, tak aby se pohřebově pořádní dáli pod pokutu půl funtu vosku. -  Item, Žádný mister jeden druhému čeledi zjevně ani tejně odluzovati nemá pod trestáním cechovního uznání; také jestliže by kterýkoliv mistr z nich obžalován byl před cechem o jakýžkoliv dluh aneb o jiné, tenž obžalovaný povinen jest ručiti, ač jestli se z toho nevyměří do dvú neděl tomu dosti od sebe učiniti podle práva městského, pakliž by neuruičil, povinen jest jíti do městské kázni.  – I tem, jestliže by který mister omylnú, všetečnú a nedůvodnú zprávu (psáno: správu) před cechem a sice nětco všetečného a výteržného učinil, má trestán býti podle uznání cechovního.  – I tem, Mistrův řemesla ševeckého v městě našem Těšíně podle starobylého způsobu více býti nemá nežli dvaceti osem, a když mister umře, plat také s ním schází, dokavad se zase stůl neosadí a platův nám více dávati povinni nejsau toliko od [27]sedem a dvaceti mistrův zde v Těšíně, neb vždycky jednoho mistra plat na potřeby dubníka v cechu pozůstaven býti má.  - l tem. V městech našich jiných mistrův toho řemesla tolko býti má a ne více, v Frýštatě [21]jeden a dvacet, v Frýdka [16] šesnáste,

v Bílstě [18] osmnácte, v Skočově [18] osemnáste, v Strumeni [8]osem mistrův. A k těm ke všem věcem a pokutám, kteréž při těchž cechoch do komory naše náležejí i také cechovních pokut podle vyměření v tom listu napsaných, aby konečně cechmistři toho pilně dohlídali, tak aby nám i cechu na tom pro jejich nepilnost a nedohlídání v ničim neucházelo pod uvarováním trestání našeho, nýberž (niberž) při všech artykulích tuto námi potvrzených jim aby se tak řídili a zachovali nyní i na časy budúcí.

Jenž dán a psán na zámku našim v Těšíně ve čtvertek před hodem seslání Ducha svatého léta Páně tisícého pětistého čtyřicátého sedmého počítajíc. [1547]

Dodatky z privilegií r. 1602:

1. Aby každý, kdo cech přijme, dal do cechu 4 zlaté mince, mistrovský syn neb tovaryš, který se s dcerou mistrovskou ožení, dal 2 zlaté, a každý aby měl bráni svou, totiž meč dobrý, dlouhou ručnici neb halapart.

2. Učeň má dáti do cechu 2 zlaté a 2 funty vosku. Za jeden rok učení má dáti mistru 6 zlatých, za dvě léta 4 zlaté.

3. Poplatky od tlučení dubu od jedné štvrtně po 6 haléři, od řemesla jak v listu starém obsaženo jest. K. tlučení dubu voda z pří- kopy knížecí bez odpornosti pouštěna býti má beze škody a ublíženi mlýnu velkému knížecímu. Kdyby k tomu došlo, že by u velkého mlýna, kde nyní dubník jest, druhý mlýn měl býti vystavěn, má

jim jiné místo bnď na příkopě neb jinde při městě Těšíně nejblíž v místu příhodném k tomu ukázáno býti i voda s potřebu puštěna býti má; na vystavění nového dubníku bez úplatku vydá se jim nové dříví, jakož i k opravení jeho.

4. Kdoby z masařů při prodávání masa kůží z těch zbitých do- bytkův neměl k prodaji, má mu maso pobráno a chudým do špi tálu dáno býti. Také před vyzvoněním frejunku kůže, sádlo, loje nemají z knížetství vyváženy býti, jinak jim to má býti pobráno a do komory knížecí odevzdáno. Kůže mají masaři při dobytku pro- dávati pro volnější nákup chudých řemeslníků, a ne chovati je na hromadu.

Dáno na zámku v Těšíně v pondělí po neděli Cantate léta 1602. „Při tom jsau urozený Pán, pan Jan Starší Velček z Dobré Zemice a z Hulčína a na Dolním Těrlicku, a urozené vladyky Kašpar Starší Ručky z Rudz a na Kocobendzi, kanclíř knížetství našeho Těšínského a hejtman na Těšme, Joachim Bludovský z Dolných Bludovic na Hazlachu a na Velkých Kunčicích, Frydrych Laryš ze Lhoty a na Karvinej, Frydrych Mlečko z Žilovnice a na Semoradzi, Vilím Barský z Barště a na Koniakově, Václav Tluk z Tošanovic a na Tošanovicích, Václav Kojkovský z Kojkovic a na Vilamovicích, rady naše a nám vzácně věrní milí, a Mathiáš Kalus z Bytomě, sekretář náš, kterému ten list byl poručen,

psán ruku Jana Baudisa, městského písaře města Těšína."